Dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu, označovaná také krátce jako DKK, představuje nejčastější onemocnění pohybového aparátu velkých plemen. U dysplazie kyčelního kloubu navzájem neodpovídá tvar kloubní hlavice a kloubní jamky, respektive hlava je v jamce usazena jen volně. Následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu, takže v kloubu dochází k nadměrnému opotřebení, jež se projevuje vznikem artrózy. Následkem bývají silné bolesti a poruchy funkce kloubu.

V České republice, stejně jako v mnoha jiných zemích a státech, je vyšetření DKK povinné u pudlů velkých. Avšak některé národy apelují na vyšetření DKK i u menších zástupců plemene pudl. Proč tomu tak je a na další souvislosti vzhledem k dysplazii kyčelního kloubu jsme se zeptali ortopedického experta MVDr. Radka Musila.

Měl byste nějaké doplnění k obecné charakteristice dysplazie kyčelního kloubu?

Dysplazie kyčelního kloubu je vývojovým onemocněním, na kterém se spolupodílí vzájemné působení několika genů a řada faktorů vnějšího prostředí – abnormální zátěž v kritickém období prvních 2 měsíců po narození a nevhodná strava. Zděděné geny ovlivňují kvalitu tvrdých a měkkých tkání, ze kterých je kyčelní kloub tvořen. U jedince postiženého DKK dochází k abnormálnímu opotřebení měkkých i tvrdých tkání kyčelního kloubu, což vede k rozvoji chronického degenerativního onemocnění – artróze a následné bolestivosti s různými klinickými projevy. Od obtížného vstávání, neochotě k pohybu především při skocích, při chůzi ze schodů a do schodů, při běhu se někdy pohybuje jako zajíc – odráží se oběma pánevními končetinami až po chronické kulhání, které se většinou zvýrazní po zátěži.

U jakých rázů plemene pudl byste vyšetření DKK doporučil a proč?

DKK není onemocnění postihující výhradně velká plemena. Objevuje se i u plemen středních a malých, avšak s menší četností výskytu. Vzhledem k nižší hmotnosti psů středních a malých plemen se zjišťují příznaky onemocnění DKK se značným zpožděním oproti velkým plemenům. V případě pozdní selekce postižených jedinců nelze vyloučit stav, kdy bude velice obtížné vybrat chovné jedince se zdravou genetickou výbavou. V rámci zachování zdravé populace pudlů je vhodné provádět vyšetření na DKK u pudlů nejen velkých, ale i středních , u kterých se bohužel setkávám s projevy klinických obtíží u již uchovněných a do chovu zapojených jedinců.

Mohou jedinci vyšetření pro DKK s výsledkem A/A plodit štěňata touto nemocí zasažená?

Jedinci s výsledkem A/A mohou plodit štěňata v 75% zdravá - bez postižení DKK, ve 25% se mohou vyskytnout jedinci s různým stupněm postižení DKK. Toto platí i obráceně. Jedinci postižení DKK mohou v 25% plodit potomky zdravé, avšak tito budou pravděpodobně přenašeči nevhodných genů.

Jaké aspekty mohou ovlivnit / zkreslit výsledek vyšetření DKK?

Výsledek vyšetření může ovlivnit především stáří zvířete, ve kterém je vyšetření prováděno. Čím později je vyšetření prováděno, tím je vyšší pravděpodobnost záchytu DKK a odhalení falešně negativních jedinců. Dále samozřejmě záleží na kvalitě samotného RTG snímku a správném polohování zvířete při snímkování.

Proč je většina jedinců vyšetřována pro DKK kolem 12 měsíců věku?

Aby výsledky posouzení RTG snímků byly co nejobjektivnější, stanovuje se pro většinu plemen nejnižší věková hranice, kdy může být RTG snímek na DKK zhotoven. Za tímto účelem se psi rentgenují minimálně ve stáří 12, 18 nebo 24 měsíců podle plemenné příslušnosti a požadavků chovatelských klubů v jednotlivých státech. Obecně platí čím pozdější tělesná dospělost, tím by mělo být stáří jedinců v době zhotovení RTG snímku vyšší.

Jak je možné, že tentýž jedinec vyšetřený pro DKK v různých zemích či státech dosáhne různých výsledků vzhledem k DKK?

V zemích, kde se posuzuje dle požadavků a směrnic FCI by v zásadě nemělo docházet k velkým odchylkám v hodnocení. Výsledek se může lišit zhruba o jeden stupeň, pokud se jedná o hraniční nález mezi dvěma stupni. Proto je také vhodné aby jedno plemeno posuzoval jeden posuzovatel. Pokud by se výsledek lišil o více stupňů, pak bude patrně na některé straně něco v nepořádku.

Za jakých podmínek lze výsledek DKK považovat za co možno nejspolehlivější?

Výsledek DKK je nejspolehlivější, zhotovuje-li se RTG v období kolem 2. roku stáří, kdy je už větší pravděpodobnost zachycení i nižších stupňů DKK, které by mohly ve stáří 1 roku uniknout. Jedná se hlavně o nález degenerativních změn u volných kloubů, které by v období kolem jednoho roku nemusely být vytvořeny – falešně negativní jedinec. Důležité je i provedení RTG snímku projekčně a expozičně správného dle směrnic a požadavků FCI.

Jaký výsledek vyšetření DKK lze již považovat za postižení, které potřebuje zvláštní péči?

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď, neboť závažnost klinických projevů nemusí odpovídat rentgenologickému nálezu a naopak. To znamená, že pes, u něhož byl stanoven vyšší stupeň postižení než u druhého jedince, nemusí mít žádné pohybové potíže a jedinec s nižším stupněm DKK může vykazovat pohybové obtíže. Proto vždy záleží na klinickém vyšetření, které rentgenologický nález doplní. Proto je vhodné i při mírném stupni DKK (B/B – 1/1) z preventivních důvodů zvážit podávání kloubních výživ, které zkvalitní biomechanické vlastnosti kloubu a oddálí rozvoj degenerativních změn. Od stupně DKK C/C – 2/2 považuji podávání kloubní výživy, přizpůsobení pohybu a hmotnosti za samozřejmé.

Je rozdíl v závažnosti onemocnění DKK vzhledem k velikosti plemene?

Dá se říci, že závažnost tohoto onemocnění u plemen s různou hmotností je téměř stejná. Pouze u velkých plemen se setkáváme s klinickými projevy v časnějším věku a léčba je náročnější.

Jak by měl postupovat majitel jedince, u kterého bylo zjištěno postižení DKK?

V každém případě je nejlepší navštívit veterinárního lékaře, který by měl zhodnotit komplexně klinický stav, výsledek RTG vyšetření a navrhnout nejvhodnější terapii. U pacientů s rentgenologicky diagnostikovaným postižením kyčelních kloubů, ale klinicky bez pohybových potíží, doporučuji začít s preventivními opatřeními.

Jak je léčba jedince zasaženého DKK finančně a časově náročná?

Je třeba si v prvé řadě uvědomit, že se DKK nedá vyléčit a tudíž je prevence i léčba dlouhodobá. Záleží na stupni postižení a na klinických obtížích. Pokud je stupeň postižení malý a bez klinických příznaků, stačí pouze preventivní podávání kloubní výživy v pravidelných 2-4 měsíčních intervalech, redukce tělesné hmotnosti zvířete a omezení tělesné aktivity (raději častější a kratší procházky než jednorázové a dlouhé). Léčba takto postiženého jedince spočívá v podávání chondroprotektiv (kloubních výživ) a dle velikosti psa se pohybuje řádově ve stovkách až tisících korun.

Je-li postižení závažnější, chondroprotektiva již mnohdy nestačí, je nutné podávat nárazově nebo dlouhodobě analgetika. I zde se cena za léčbu liší dle hmotnosti pacienta a doby léčby.

U nejtěžších případů, kdy již nestačí podávání analgetik, je možná léčba chirurgická. Lze provést totální endoprotézu, tj. náhradu postiženého kloubu umělým implantátem. Tímto umožníme zvířeti návrat k plnohodnotnému životu. Cena takové operace se pohybuje kolem 2.500 EUR. Tuto operaci je možné provést u pacientů od stáří 12-14 měsíců a s hmotností vyšší než 12 kg. U pacientů s nižší hmotností – do15-20kg se provádí odstranění změněné hlavice kosti stehenní - resekce hlavice a krčku. Smyslem operace je přeměna bolestivého kloubu na nebolestivý pakloub. Tato operace je samozřejmě méně finančně náročná, je opět odvislá od hmotnosti pacienta a pohybuje se v rozmezí cca 8.000 – 12.000 Kč. Ceny se mohou ovšem na různých pracovištích lišit.

Další operační možností je trojitá osteotomie pánve. Jedná se o přetnutí kosti pánevní na 3 místech a pootočení kosti pánevní tak, aby hlavice byla ve větším kontaktu s jamkou. Zde je nutná včasná diagnostika a správný výběr vhodného kandidáta na tento zákrok nejlépe mezi 4.-8. měsícem stáří. I zde je cena řádově v tisících.

MVDr. Radek Musil
Veterinární nemocnice Český Brod
Klučovská 1280, 282 01 Český Brod, Tel: 321 622 460, Email: musil@vetnem.cz

Zveřejněno ve Zpravodaji KPaCHP o.s. 1/2008