Chov zdravých psů

Je zřejmé, že cílem chovatelství je produkce zdravých potomků, kteří se co nejvíce přibližují k exteriérovému standardu plemene. Toto však nelze zajistit jen prostým dodržováním chovatelských řádů. Pokud klub, ani chovatelé nebudou sledovat jaká je situace v populaci, může se snadno stát, že dojde k opaku a to ke snížení populace. Cílem chovu psů je mít geneticky zdravé psy, kteří budou produkovat geneticky zdravé potomstvo. Bohužel nám chovatelská praxe ukazuje, že se v chovu nevyskytují pouze zdraví jedinci. Dnes je u psů známo několik stovek dědičných chorob, z nichž je bezpečně prokázán způsob dědičnosti asi u dvě stě chorob. Máme jednice heterozygotní klinicky zdravé, ale geneticky jsou nositeli vloh. Což vadí až při reprodukci, pokud je jeho partner také nositelem dané vlohy. V tomto případě dávají tito rodiče část postiženého potomstva. Pokud jsou chovateli tyto informace dostupné a přesto svoji fenu - nositelku vlohy - kryje psem, který je nositelem vlohy pro tutéž chorobu či defekt, dopouští se v plném rozsahu týrání chovem. Abychom mohli odhadnout genotipovou (plemennou) hodnotu jedince, která je důležitým ukazatelem vhodnosti jak psa tak i feny, musíme mít zaveden program kontroly dědičnosti- screening program. Sledování určitých, předem stanovených ukazatelů, vychází z několika zásad.

1 – Dědičné choroby a defekty narušující funkční zdraví psů.

2 – Dědičné choroby a defekty mající relativně velmi vysoký stupeň dědivosti a většina z nich je kontrolována jedním genem.

3 – Dědičné choroby a defekty, které chceme sledovat, musíme mít popsanou metodu diagnózy, sledování a interpretace výsledků.

Například v Norsku jsou sledované údaje ukládány do databáze NKC a všichni jeho členové mají k těmto výsledkům volný přístup. Tyto jednotné informační systémy fungují již v některých zemích víc jak dvacet let. Mimo tyto systémy jsou často zavedeny i veterinární programy, které jsou spojeny s identifikací psů v registrech. Toto může být využito pro sledování:

1 – souhrnu zdravotních problémů populací plemen včetně výskytu infekčních chorob.

2 – Přehledu o výskytu dědičných chorob

3 – Informací o chovných jedincích, jejich zdravotním stavu a chorob, kterými byli postiženi. (v tomto případě se již často používá testování na úrovni molekulárně genetických znaků)

Samozřejmě, že tyto informace nejsou nutné k vyřazování nositelů vloh z reprodukce, ale k vhodnému využití produkce klinicky zdravého potomstva.

Výzkum testů DNA na stanovení příčinných mutací za rozvoj dědičných chorob bude hrát snad i u nás v blízké budoucnosti významnou úlohu v chovu. Výsledky testů nám mohou říct jestli je chovný jedinec geneticky zdravý, a nikdy se u něj neprojeví choroba, nebo je homozygotem u kterého choroba může kdykoliv propuknout v plném rozsahu, či se jedná o heterozygota, který sice bude zdravý, ale je nositelem vloh. Pokud bude mít klub zaveden takovýto informační systém, je možné i postižené jedince zachovat v chovu. Například vynikající pes bude nositelem vlohy pro nežádoucí skus, chudozubost, kryptorchizmus, vady osrstění atd. může být použit ke krytí fen geneticky jiných hodnot a tudíž k produkci klinicky zdravého potomstva. Tyto statistiky, které jsou získávány z daných výzkumů pomáhají chovatelům a nejsou žádnou hrozbou proti jejich chovu. Ve většině zemí, ve kterých je již informační systém zaveden, dochází nejprve k vyhodnocení potomstva za určité období a teprve potom se rozhoduje o dalším zařazení těchto psů do chovu.

Chov psů vyžaduje vzájemnou spolupráci chovatelů a chovatelských klubů. Jen tak můžeme odchovávat zdravé a líbivé psy. Chováme celé psy, nejen krásné oko, zdravé kyčelní klouby, líbivou pigmentaci atd., ale také jedince zdravé geneticky použitelné pro další reprodukci. Jen producenti štěňat koukají po rodokmenech plných titulů aby mohli prodávat štěňata za co nejvyšší cenu bez ohledu na jejich kvalitu.

Čerpáno z materiálů Ing. Jaromíra Dostála, Dr.Sc

Zveřejněno ve Zpravodaji KPaCHP 2/2006.